Aktuality
- Podrobnosti
Zákon o nemocenském pojištění pamatuje na situace, kdy se rodiče musejí o svého potomka z vážných důvodů postarat. Co je ošetřovné a kdo na něj má nárok? Odpovědi na tyto otázky nabízí následující příspěvek.
Ošetřovné je jednou z dávek nemocenského pojištění. Poskytuje se zaměstnanci vždy, pokud jeho dítě mladší 10 let onemocní nebo se mu stane úraz. V případě nemoci či úrazu staršího dítěte náleží ošetřovné, pokud o potřebě jeho ošetřování rozhodne ošetřující lékař. Ošetřovné lze čerpat i v době, kdy zaměstnanec musí pečovat o zdravé dítě mladší 10 let proto, že školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno pro nepředvídanou událost (např. z důvodu havárie, epidemie, přírodní katastrofy), dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla.
Kdo má na ošetřovné nárok a jak dlouho?
Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat, protože se musí krátkodobě postarat o dítě. Ošetřovné se poskytuje i v situaci, kdy je potřeba ošetřovat nemocného člena domácnosti, jehož zdravotní stav podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře vyžaduje z důvodu nemoci či úrazu krátkodobou péči jiné osoby. Společnou domácnost tvoří osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
Ošetřovné náleží maximálně 9 kalendářních dnů (vyplácí se i za soboty, neděle, svátky). Rodiče se v průběhu 9 dnů mohou v ošetřování jednou vystřídat. Osamělý zaměstnanec (např. rozvedený, ovdovělý), který má v trvalé péči dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, může čerpat ošetřovné až 16 kalendářních dnů. Ošetřovné se vyplácí do 1 měsíce od data, kdy zaměstnavatel odevzdal potřebné doklady příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.
Jaké doklady k žádosti o ošetřovné předložit?
"Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče)" vystaví ošetřující lékař, zaměstnanec jej doplní a předá zaměstnavateli. Aby mohla být dávka vyplacena, zaměstnanec odevzdá svému zaměstnavateli potvrzení o ukončení nebo trvání potřeby ošetřování, které vystavuje ošetřující lékař. Pokud se rodiče v péči vystřídali, uplatňuje rodič, který ošetřoval jako druhý v pořadí, nárok na ošetřovné na tiskopisu "Žádost o ošetřovné osoby, která převzala ošetřování (péči)." Dojde-li k uzavření školského nebo dětského zařízení, žádá zaměstnanec o ošetřovné tiskopisem "Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření výchovného zařízení (školy)" vydaným školou nebo školkou, kterou dítě navštěvuje, a s doplněnými údaji jej předá svému zaměstnavateli.
Komu ošetřovné nenáleží?
Nárok na ošetřovné nemají osoby samostatně výdělečně činné, dále zaměstnanci, pokud je jejich zaměstnání zaměstnáním malého rozsahu, zaměstnanci na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce či zaměstnanci pracující z domova. Nárok na ošetřovné nemá ani rodič, který ošetřuje nemocné dítě, pokud jiná osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo rodičovského příspěvku. Výjimkou je situace, kdy tato osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocní.
Zdroj: ČSSZ
- Podrobnosti
Dopravní společnost se sídlem v ČR provedla přepravu pro zahraničního příkazce z Rakouska po území svého sídelního státu, v tomto případě ČR. Fakturu pochopitelně vystavuje na rakouského adresáta. Je povinna ji vystavit s DPH anebo bez DPH? Kdo v případě účtování DPH odvádí daň finančnímu úřadu a ve které zemi?
Pro vyhodnocení správného daňového režimu u poskytnuté služby (přeprava zboží) je rozhodující správné stanovení místa plnění. Pokud byla předmětná přeprava zboží poskytnuta pro osobu povinnou k dani, nepatří takto poskytnutá služba mezi služby uvedené v § 10 až § 10k zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH), a proto se místo plnění u takto poskytnuté služby stanoví podle obecného pravidla upraveného v § 9 odst. 1 ZDPH.
Podle citovaného ustanovení je místem plnění při poskytnutí služby místo, kde má sídlo příjemce služby, osoba povinná k dani. Pokud má příjemce služby, osoba povinná k dani, sídlo v Rakousku, je místem plnění Rakousko a příjemce takto poskytnuté služby je v Rakousku povinen přiznat daň. Skutečnost, že přeprava zboží byla fakticky realizována pouze na území ČR, není pro vyhodnocení místa plnění v tomto případě důležitá. Na vystaveném daňovém dokladu uvede český plátce, poskytovatel přepravní služby, údaj „daň odvede zákazník" a pokud je v pozici příjemce služby osoba povinná k dani, která je registrovaná k DPH v jiné členské zemi, uvede, poskytoval služby údaje o takto poskytnuté službě (bez uplatnění DPH) nejen v ř. 21 daňového přiznání k DPH, ale současně i v souhrnném hlášení s kódem plnění „3".
Odpověď vychází z předpokladu, že v pozici příjemce služby je osoba povinná k dani se sídlem v Rakousku a tato osoba nemá na území ČR provozovnu ve smyslu zákona o DPH.
Zdroj: Verlag Dashöfer
- Podrobnosti
Na základě novely zákona č. 235/2004 o dani z přidané hodnoty účinné od 1. 1. 2013 se ve srovnání s úpravou platnou do 31. 12. 2012 zkrátila účinnost registrace k DPH o měsíc. Z ustanovení § 6 odst. 1 ZDPH vyplývá, že plátcem daně je osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, pokud překročí obrat 1 000 000 Kč za nejbližších 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Povinnost registrace v návaznosti na překročení registračního limitu je s účinností od 1. 1. 2013 upravena v § 94 ZDPH. Přihlášku k registraci je osoba povinna podat do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat podle § 4a ZDPH. Nově se podle § 6 odst. 2 ZDPH plátcem stává od 1. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se plátcem dříve.
Novela zákona pozitivně zasáhla do vzniku tzv. zákonné registrace, protože s účinnosti od 1. 1. 2013 již nevzniká povinnost registrace plátce ( pokud nepřekročí limit obratu) v těchto případech pořízení zboží (z jiného členského státu, které je předmětem daně ) a služeb (s místem plnění v tuzemsku osoby neusazené v tuzemsku):
- pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu překročí částku 326 tis. Kč,
- pořízení nového dopravního prostředku,
- pořízení zboží podléhajícího spotřební dani,
- poskytnutí služby,
- dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
Pokud se neplátce do této situace dostane, stává se identifikovanou osobou podle § 6g- 6i ZDPH a daň v ČR přizná a zaplatí, ale není automaticky plátcem daně.
Zdroj: Verlag Dashöfer
- Podrobnosti
K prvnímu červenci 2013 nabyla účinnosti důležitá novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, která si klade za cíl zlepšení postavení věřitele, zejména s ohledem na platební morálku obchodních společností.
Novela stanoví dobu splatnosti ceny za dodávky zboží jednotně, a to 30 dní, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU, ze dne 16. února 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen "Směrnice"), jak pro veřejný, tak pro soukromý sektor.
Cenu za dodávku zboží nebo služeb ve vztazích mezi podnikateli je dlužník povinen zaplatit do 30 dnů od dodání zboží nebo ode dne doručení faktury. Tuto dobu lze dohodou stran prodloužit na více než 60 dnů pouze v případě, že to vůči věřiteli nebude hrubě nespravedlivé. Při výkladu termínu "hrubá nepsravedlnost" je pak nutné vycházet z článku 7 odst. 1-3 Směrnice, dle kterého je třeba zhodnotit okolnosti případu spočívající v hrubém porušení poctivých obchodních zvyklostí v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním, v povaze zboží či v objektivních důvodech odchýlení se od zákonem stanovené doby splatnosti.
Pokud je dlužníkem veřejný zadavatel, dobu splatnosti delší než 30 dnů je možné sjednat pouze tehdy, je-li odůvodněno povahou závazku, přičemž zároveň den doručení faktury nesmí být předmětem smluvního ujednání. Taková doba splatnosti však nesmí přesáhnout 60 dnů. Pravidla pro veřejného zadavatele se vztahují také na subdodavatele a jeho věřitele.
Další změnou Novely, jejíž cílem je chránit věřitele, je stanovení nevyvratitelné právní domněnky, že dohoda vylučující úrok z prodlení je hrubě nespravedlivá. Následkem takové dohody by byla její neplatnost. Takto obchodní zákoník chrání zejména věřitele, který při uzavírání smlouvy vystupuje v pozici slabšího hráče.
Zcela nově obchodní zákoník výslovně upravuje zákonný nárok věřitele na náhradu nákladů souvisejících s uplatněním každé jednotlivé pohledávky, a to i v případě, že zároveň požaduje úrok z prodlení. Nárok na náhradu nákladů má věřitel v případě, že se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu veřejnému zadavateli. Minimální výše těchto nákladů je stanovena v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 1 200 Kč.
V této souvislosti obchodní zákoník konstruuje vyvratitelnou domněnku, že dohoda, která vylučuje náhradů nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je hrubě nespravedlivá, a tedy neplatná. Vzhledem k tomu, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, je možné v konkrétním případě prokázat opak.
Zdroj: http://www.businessinfo.cz